Koně nemají uši jen na parádu. Když budete sledovat svého koně, asi dojdete ke stejnému výsledku jako já. Totiž, že uši jsou pro ně i očima. Kam směřují uši, tam kůň směřuje svou pozornost. Z toho logicky vyplývá, že sluch mají koně lepší než zrak. Ale je to skutečně tak, nebo je to jen má domněnka? Jak už víte z předchozího článku o koňském vidění, oproti nám, lidem, vidí kůň objektivně hůř. Má sice větší zorné pole, ale s ostřením a barevným viděním je na tom rozhodně hůř. Uši koně jsou ale pozoruhodným a velmi pohyblivým orgánem. Bedliví pozorovatelé mohou podle polohy uší odhadnout rozpoložení koňské duše a vyslyšet prosbu či varování. Mohou zjistit, který objekt je předmětem zájmu. Ale co ten sluch? Slyší kůň lépe než člověk? O tom si budeme povídat právě v dnešním článku...
Nejprve bych se chtěla věnovat hlasitosti, jelikož je to nejsnáze popsatelná veličina. Míra hlasitosti zvuku se popisuje v decibelech (dB). 0dB vyjadřuje ten nejtišší zvuk, který je člověk schopen slyšet. Slyší ho jen někteří, mladí lidé, kteří si nikdy neničili sluch u reproduktorů na koncertě nebo nepoužívají sluchátka. Koně takto tichý zvuk neslyší. Ani ten nejvnímavější a nejcitlivější kůň zvuk o síle 0dB nezachytí. Koňská stupnice začíná na 7dB, což je hlasitost klidného dechu člověka. Koně oproti nám slyší všechno trochu tišeji. Když na ně promluvíme klidným hlasem, jako bychom šeptali. Takže lekaví koně, kteří vypadají, jako by měli superschopnost slyšet i ten nejtišší zvuk, se zřejmě bojí něčeho jiného. To my bychom měli slyšet lépe, co se týče hlasitosti...
Další vlastností zvuku je jeho výška. Mluvíme o rozsahu vysokých a nízkých frekvencí, které odpovídají tónům od basů až po soprány. Koně slyší v rozmezí 55-33 500 Hertzů (Hz), dá se to srovnat s lidmi, kteří dokážou vnímat rozsah deseti oktáv. Člověk vnímá rozsah 20-20 000 Hz. Koně mají tedy rozsah oproti lidem trochu posunutý. Neslyší asi jednu a půl oktávy nejnižších tónů. Dokážou je ale vnímat jako vibrace svými zuby a čelistmi při pastvě. Vibrace přenášejí i kopyta. V případě nízkých tónů tedy jiné části koňského těla zastanou funkci uší. Díky posunu rozsahu dokáží koně vnímat o půl oktávy vyšší tóny než my. Koně slyší ultrazvukové pískání netopýrů, psích píšťalek či odpuzovačů hlodavců. Ačkoli není vědecky podložené, zda slyší lépe hřebci či klisny, hřebci na zvuky reagují více a věnují jim větší pozornost. Je to ale spíše dáno historicky, protože hřebčí úlohou je varovat ostatní koně před nebezpečím. Takže lekaví koně vlastně mohou slyšet něco, co vy, jezdci, ne. Pokud "to" vydává zvuky o vyšší frekvenci než 20 000 Hz, může se váš kůň plašit oprávněně!
Sluch koní se s věkem zhoršuje podobně jako u lidí. Kolem dvaceti let věku už bývá kůň mírně až středně hluchý. To lidé přicházejí o sluch podstatně dříve, vzhledem k délce života. Lidé o schopnost slyšet vysoké frekvence přicházejí už kolem třiceti let věku.
Co se týče interpretace zvuků, koně jsou profíci na rozpoznání všech možných typů ržání, pořehtávání, frkání, chrápání i pištění. Také spolehlivě poznají hlas "svého" člověka nebo zvuk motoru jeho auta. Jistě jste si všimli, že koně reagují na zvuky spojené s krmením či s jinou příjemnou aktivitou a nedočkavě vyhlížejí dobroty. Funguje to ale i naopak, zvuky spojené s nepříjemnými aktivitami je zaženou do rohu boxu či do nejvzdálenějšího rohu ohrady... A když zařehtá některý ze stájových kolegů, můžete si být jisti, že váš kůň pozná spolehlivě o koho jde, co chce a jak se cítí. Podobně jako se u lidí promítají emoce do barvy hlasu, koně podle ržání poznají rozpoložení druhého koně. A díky tomu, že si koně umí určité zvuky spojit s určitými akcemi, dobře fungují například hlasové pobídky. Hou, pr, hop, a kluus... Však to znáte.
Odkud zvuk přichází? Naši čtyřnožci by měli být mistry v lokalizaci zvuků. Mají velké a pohyblivé uši, mohou je otáčet o 180° horizontálně a o 90° vertikálně. S chrupavkou ušního boltce mají spojených 16 svalů, které umožňují rychle a přesně boltec natočit. Pohyby obou uší jsou na sobě nezávislé, takže kůň může mít jedno ucho natočené dopředu a druhé dozadu. Pokrytí srstí chrání ucho před hmyzem,cizími tělesy, prachem a deštěm. Posazení uší daleko od sebe pomáhá přesnější lokalizaci zvuku. Oproti tomu lidé mají malé uši blízko hlavy, hýbat s nimi umí málokdo( co také zmůžou tři ubohé svaly...). Ale i přesto dokáží lidé detekovat zdroj zvuku přesněji než kůň. S přesností méně než 1° jsme na tom ze zvířecí říše lépe než slon. Koně se pohybují mezi 22-30°. Jak je tohle možné? Těžko říct, možná koně nepotřebují takovou přesnost v detekci zdroje zvuku. Mají zase jiné přednosti, jako například vynikající periferní vidění zmíněné ve článku Jak to vidí kůň.
A jak je to s hlukem? Dají se koně na konkrétní hluk navyknout? Do jisté míry se koně dají desenzibilizovat, ale neustálé vystavování hluku ,byť konstantnímu, jim škodí. Zvířata si nemohou kvalitně odpočinout. Pokud je ve vaší stáji hluk, možná by stálo za to ustájení změnit.
Jak koně poznají, co jim druhové ze stáda chtějí sdělit? Základem koňského dorozumívání je práce s různými frekvencemi zvuku. Průměrné zařehtání trvá 1,5 sekundy a je slyšet až na 800 metrů. Začíná vysokou frekvencí, postupně přechází v rytmickou část ve střední frekvenci, a končí hlubokým "zabubláním". Zní vám každé zařehtání stejně? Potom by z vás nebyl dobrý kůň. I drobné změny ve frekvenci zvuku mohou mít veliký význam. Řehtání ze strachu má oproti neutrálnímu řehtání vyšší základní frekvenci a nejvyšší tóny jsou intenzivnější. Řehtání na pozdrav je o mnoho hlubší a tišší a déle rezonuje. Při odloučení je řehtání na konci useknuté. Příkladů rozdílných řehtání je spoustu, od " tak rád tě vidím" až po "už mi dej konečně to žrádlo a dej mi pokoj"...😀
Na závěr bych ještě ráda zmínila, že váš kůň vás opravdu pozná po hlase. Takže pokud na něj zavoláte a otočí se právě jen ten váš, není to nic divného. Ostatní zkrátka vědí, že nevoláte na ně!
Text je převzatý a upravený z knihy Koňský mozek - Lidský mozak od Janet L. Jones, PhD.