Milí čtenáři blogu Horse4u, rozhodla jsem se vám postupně představit členy našeho týmu. Mezi klasické články, kteří jste zvyklí číst, sem tam vložím něco víc osobního, protože za Horse4u je spoustu zajímavých tváří, které by bylo škoda nezmínit. Mezi různými tipy, recenzemi a naučnými texty tedy čas od času uvidíte i osobní zpověď holky od koní. Samozřejmě, pokud o takový formát budete stát...☺️
Dnes jsem pro vás vyzpovídala ambasadorku Léňu. Ahoj Léňo, mohla by ses nám trošku představit?
Ahoj, no jasně. Je mi 29 let, žiju v Plzni a pracuju jako manažerka datového oddělení v jedné firmě v Praze. Do práce dojíždím skoro denně, ale ve volném čase se snažím být co nejvíc venku. Ráda cestuju – ať už na delší cesty do zahraničí nebo jen na výlety po Česku. Miluju hory i moře. S přítelem často chodíme na hory, pravidelně vyrážíme na hiky a taky na kolo. Pohyb venku je pro mě ideální způsob, jak si vyčistit hlavu. Baví mě taky deskovky, teď třeba hrajeme Putování po Středozemi. Mám smysl pro humor, směju se stejnému vtipů i 10x. Jsem spíše introvertní, takže to možná někdy působí, že se nechci s někým bavit. Docela mi v tomhle pomohl Instagram v rámci vedení takového našeho deníčku s Rabbit. Poznala jsem tam spoustu skvělých lidí.
To dojíždění musí být náročné, vůbec se nedivím, že ráda unikáš do přírody, ať už sama nebo s přítelem. Zbývá ti vůbec čas na koně?😄Jak ses ke koním vlastně dostala a jaké pocity to v tobě zanechalo?
Mamka mě k tomu odmala vedla, měla taky ráda koně. Takže vždy, když jsme někde byli, tak mě posadila na koně. Pak jsem začala chodit do klubu a nějak to ve mně zůstalo. Vlastně se z toho spíše stalo takové životní poslání nebo součást života. Stejně jako se každý den najím, tak automaticky je přičten do daného dne čas ve stáji.
A teď ke tvému čtyřnohému parťákovi. Můžeš nám o něm něco prozradit?
Mám kobylku Rabbit, o které už jsem se letmo zmínila ve spojení s naším instagramovým účtem. Rabbitka je jedno z nejsložitějších koňských stvoření, co jsem poznala. Před ní jsem byla u koní dlouhé roky, ale až ona mi otevřela oči a naučila mě horzně moc. Ona je velmi svéhlavý kůň. Když se zasekne, tak s ní nehne nic, radši doslova proskočí zdí, než aby ustoupila. Takže donucovací metody na ni příliš nefungují. Je na ní skvělé, jak dá všechno jasně najevo. Také si velmi dobře všechno pamatuje. Děláme jeden cvik a ona ho umí mnohem dřív než já. 
Současně, jak se rychle něco naučí, tak rychle pak hned vymýšlí, jak si práci ulehčit. Ještě jsem nezmínila, že je vlastně napůl slepá, takže ta práce s ní je úplně jiná. Někdy mám pocit, že mě víc vnímá z té strany, kde nevidí, a z té, kde mě vidí, tak pak vymýšlí kraviny. Je to anglický plnokrevník, ale skoro nikdo by to do ní neřekl. Přes léto vypadá spíše jako plnotučník a v zimě všem přijde menší oproti klasickým plnokrevníkům.
Současně, jak se rychle něco naučí, tak rychle pak hned vymýšlí, jak si práci ulehčit. Ještě jsem nezmínila, že je vlastně napůl slepá, takže ta práce s ní je úplně jiná. Někdy mám pocit, že mě víc vnímá z té strany, kde nevidí, a z té, kde mě vidí, tak pak vymýšlí kraviny. Je to anglický plnokrevník, ale skoro nikdo by to do ní neřekl. Přes léto vypadá spíše jako plnotučník a v zimě všem přijde menší oproti klasickým plnokrevníkům.
Teda, to zní, že nemáš zrovna tuctového koně.😁Jakým způsobem spolu pracujete a máte aktuálně nějaký společný cíl?
Pracujeme způsobem pochopení a vzájemného respektu. Dotlačit Rabbit k něčemu nefunguje. Fungovalo to asi dříve, ale teď je to spíš nebezpečné. Snažím se jí vše vysvětlit a dát jí čas. Sice vše déle trvá a neplní má přání "na počkání", ale je vidět, že mi tu mou trpělivost pak vrací mnohonásobně. Zároveň je pořád dost svá, takže musím mít občas pevnou ruku. Třeba když kolem mě kluše a vidí, že mám na zemi pytlík s pamlsky, mohla by se přetrhnout, aby mi narušila osobní prostor. Tak to jí nesmím dovolit. Ještě od dostihů má naučeno, jak člověka rozhodit a vytlačit. Občas jí vedu po výběhu a hledáme masku, která jí záhadně zmizela z hlavy, a když už se jí nechce jít dál, tak si tam začne stoupat na zadní. Zkusila jsem fakt všechno a nejvíc funguje si toho nevšímat a jít dál, jen ji držet mimo dosah. No, je to pořád něco. Je hodně bojácná, ale naučila jsem ji jít k těm věcem, ze kterých má strach, a poznat je. Tohle všechno chceme převést i do sedla a současně začít chodit na vyjížďky. Momentálně teď nechodíme, protože před pár lety chytala na vyjížďkách panické záchvaty a bylo to hodně nebezpečné pro všechny. Tak se skrz práci ze země snažíme vrátit k tomu, že to nic není. Hodně je to teď i o mé hlavě a mém strachu z ní a o ni. Ale jdeme pořád vpřed. Radost z každé maličkosti.
To máte náročné období, ale práce ze země je určitě dobrý základ pro všechno, čeho chcete v budoucnu dosáhnout. Budu vám držet palce! Teď by mě zajímalo něco jiného. Jak vlastně vznikla tvá spolupráce s Horse4u?
Díky. Věřím, že jsme na dobré cestě... A co se týče spolupráce, tak to bylo vlastně díky Instagramu. Vypisovalo se nějaké výběrové řízení a byla jsem doporučena. 
Takže jsi k tomu přišla vlastně jako "slepej k houslím". To je docela trefné vzhledem k tomu, že Rabbitka na jedno oko nevidí🙈. A jaké produkty s Rabbit používáte a jak jste s nimi spokojené?
Z Horse4u mám třeba podsedlovou dečku se znakem, a ta je top. Nebo svítící kšiltovku. Tu nesundám z hlavy snad všechny zimní měsíce!
A na závěr, jaké máte plány na léto? 
V létě se chceme naučit chodit přes železnou lávku, vrátit se pořádně k ježdění po "pár" letech, a jít alespoň za ranč kousek v klidu a bez paniky.
Já ti moc děkuju za rozhovor a popřeju vám hodně štěstí s vaší letní výzvou a spoustu dalších, pokud možno klidných, společných let.
Doufám, že se vám tento formát líbil. Určitě nám dejte vědět, zda v tom mám pokračovat. A pro ty z vás, které zaujala právě Léňa a její Rabbit, tak pro ty přináším odkaz na její Instagram.