Také jste se někdy dostali do situace, že se s vámi kůň rozletěl po louce takovým způsobem, že jste chtěli raději dobrovolně opustit sedlo? Pro mě je letící kůň, kterého nezvládnu zastavit, noční můra. Třeba ho to za chvíli přestane bavit, třeba prostě doběhne až domů s vámi na zádech, ale pokud je v cestě silnice nebo nějaký nebezpečný úsek a kůň stále nevnímá vaše pobídky, možná by bylo přeci jen lepší seskočit za jízdy. A nebo ne? Z vlastní zkušenosti vím, že pády řízené přirozeným způsobem, kdy vás kůň prostě vyhodí ze sedla dříve, než si to vůbec uvědomíte, dopadají lépe, než tyto plané pokusy o vlastní záchranu. Pády ale je možné trénovat a naučit se pro tělo bezpečnější pozici při střetu se zemí. Lepší je určitě zůstat v sedle, ale někdy se to prostě zvrtne. Pojďme se tedy společně podívat na to, co se dá dělat pro ochranu našeho zdraví.
Tohle téma je pro mě kapku rozporuplné. Přijde mi totiž, že ve chvíli, kdy jezdec na pád jen pomyslí, si ho spíš přivolá. Často lze divoké situace zvládnout vlastním klidem a racionálním myšlením. Kůň se dá stočit na kruh nebo přimět zastavit jiným způsobem. Já jsem jednou rozlítaného drezuráka zastavila o mladé smrčky. Prostě jsem věřila, že neskočí...😀Byl to ale risk, který se mohl hrubě nevyplatit. I pro tyto případy bych doporučila projít si úplné základy techniky pádu.
Ono se to lehko řekne, ale hůř udělá. Často máte jako jezdec na rozhodnutí jen zlomek času. Na celou akci máte zhruba půl vteřiny. A tento časový údaj je myšlet od okamžiku, kdy už je pád nevyhnutelný, po dopad a odkulení se do bezpečné vzdálenosti. To je tak strašně krátká doba, že musíte jednat instinktivně. Mít pohyby naučené a věřit svému tělu, že zareaguje. To ale zahrnuje poctivý trénink a cvičení, ideálně i posilování středu těla. A řekněme si na rovinu, kdo tohle poctivě dělá. V dnešním uspěcháném světě jsme rádi, že máme na své miláčky alespoň nějaký čas.
Když se k pádu nevyhnutelně schyluje, máme více času. Pokud má kůň přemíru energie a vyhazuje o sto šest, je šance na nedobrovolné opuštění sedla podstatně vyšší, než když si poklidně klušete po lese. Konečně se dostáváme k tomu, co vlastně dělat:
1. Tělo by mělo být uvolněné. Tady vidím ten zásadní zlom mezi pády přirozenými a těmi, které chceme řídit sami. Pokud se odhodláme k sestupu za jízdy sami, často jsme v křeči a pád může dopadnout daleko hůře, než kdybychom to nechali na osudu.
2. Pro bezpečnější dopad je zásadní pozice těla. Snažte se stočit do klubíčka. Kolena přitáhněte k hrudníku, hlavu si chraňte přitažením brady k hrudníku, můžete si ji chránit i rukama. Snažte se dopadnout na lopatky.
3. Rozhodně nenatahujte ruce před sebe, ač vám to volí instinkt. Takové pády končí zlomeným zápěstím, prsty či klíční kostí.
4. Po dopadu se odkulte z dosahu koňských kopyt a snažte se co nejdříve vstát na nohy.
5. Náraz by měl být absorbován kotoulem přes ramena, nikoliv krkem!
Ráda bych zmínila také roli otěží a třmenů. Když se blíží pád, je velmi nebezpečné mít nohy ve třmenech, stejně tak vás od bezpečného pádu dělí držení otěží. V člověku se to pere, kůň bez jezdce se může bezhlavě řítit bůhví kam a zranit se. Držení otěží je ale nebezpečné hlavně pro vás, jezdce. Již zmiňované natažené ruce vám mohou přivodit nemilé zranění, nehledě na to, že kůň má daleko větší sílu než vy, a pokud je po vašem dopadu na zem stále stejně rozrušený, mohlo by dojít k vykloubení paže nebo dalším nepěkným poraněním. Také jste v blízkosti kopyt a kůň přes vás může přeběhnout.
Jsou ale věci, na které vás žádná příručka nepřipraví. Může se stát, že pád postihne nejen vás, ale i vašeho koně. V takovém případě je hlavně životně důležité vyprostit nohy ze třmenů co nejrychleji, aby vás koňské tělo nezalehlo. Dalším problémem může být poškozená výstroj nebo nedotažené sedlo. Pokud se s vámi začne přetáčet sedlo, praskne podbřišník, otěž, třmen... Všechno vás vyvede z rovnováhy a tím bude z rovnováhy vyveden i kůň. Pokud se taková věc stane při klidné vyjížďce, pravděpodobně zvládnete zastavit a sesednout, pokud máte koně dobře vycvičeného, měl by vaše pobídky pochopit i bez korektní výstroje. Horší jsou takové defekty v rychlosti. Na zareagování máte daleko méně času, než když pád předem očekáváte. Postup je alepořád stejný. Snažte se padat v klubíčku a odkutálet se od koně.
A co tedy vlastně můžeme udělat pro to, abychom padali bezpečněji? Pokud nemáme trenéra ani posilovnu, vystačíme si i v domáckých podmínkách. Doporučuje se posilovat střed těla. S tím nám mohou pomoci voltižní cviky. I proto se malí jezdci nejprve učí jezdit na lonži. Dále můžete trénovat kotouly, parakotouly a válení sudů. Trénovat můžete i přímo na svém koni. Zkuste si pružné seskoky na nohy. Nejprve ze zastavení, ale lze je provádět i z kroku a klusu. Obecně je dobré se hýbat i jinak, na posílení svalů a lepší koordinaci pohybů jsou dobré třeba bojové sporty.
Já sama jsem zažila spoustu pádů. Nikdy tedy nebyly úplně řízené, ale fatální byl jen jeden. Jinak vždy končily naraženým zadkem, vyraženým dechem nebo zablokovaným krkem. Můj nejhorší pád skončil zlomeninou stehenní kosti, když jsem byla katapultována na lednovou zmrzlou půdu. Ale ani to mě od dalšího ježdění neodradilo, pády přeci k ježdění patří... A jak jste na tom vy?