Zamysleli jste se někdy nad tím, jak vlastně vidí svět koně? Každý se určitě někdy rozčílil na svého koně nebo se přinejmenším pozastavil nad tím, JAK TO, že i podesáté, co projíždíme kolem stejného předmětu, se ho kůň bojí. A nedejbože, že změníte směr. Všechno začne zase nanovo. Někdy koně vůbec nezareagují na věci, co se dějí pod jejich kopyty, ale zato už z dálky bystří zrak na kočárek nebo cyklistu, i když je řešení situace skoro v nedohlednu. Když cváláte tak, že necháváte stíny za sebou, je vše v pořádku. Ale když má koník cválat přes svůj stín, kolikrát je to boj. A co třeba takový skok, který je z půlky ve stínu a z půlky osvětlený? Máme tendenci situace řešit podle sebe. My se nebojíme, a to samé očekáváme od svého koně. Jak to ale vlastně vnímá náš čtyřnohý parťák. Opravdu si jen vymýšlí nebo daný objekt vidí tak odlišně, že si zkrátka není jistý, zda není obava na místě? Pojďme si trošku přiblížit, jak to s tím zrakem u koní je.
Takhle, jako vidíme na obrázcích, vnímáme my, jezdci, svět z koňského hřbetu. Jak to ale vidí naši koně? Je opravdu koňský zrak tak odlišný od toho lidského?
Jako jezdci máme pocit, že koně snad vidí všechno. Zaregistrují každý padající lístek, šustot ptačích křídel a každé nové či neobvyklé věci si většinou všimnou daleko dříve, nežli my. Většinou zvednou hlavu a našpicují uši směrem k objektu jejich zájmu. Zdálo by se tedy, že koně mají výborný zrak. Opak je ale pravdou. Koně vidí rozmazaně a jejich zrak je spíše špatný. Zvednutím hlavy a rozšířením očí se snaží kvalitu obrazu zlepšit. Našpicované uši jim pomáhají vyvážit to, že statické objekty nevidí příliš dobře, tak se snaží alespoň poslouchat, protože sluch je citlivějším smyslem. A rozšířené nozdry? Ty nasávají pachy, protože čich mají vynikající.
Přesto, že koňské oči jsou osmkrát větší než lidské, schopností zaostřit na drobné detaily nedisponují. Aby koně viděli obraz ostře, často musí být až o poloviční vzdálenost blíže než my, lidé. Například parkurové překážky, které jezdci vidí zřetelně už z dlouhého nájezdu, koně vidí značně rozostřeně. Není divu, že někteří koně mají se skákáním problém. Vy byste se nebáli, kdybyste skok viděli takhle? (viz obrázek srovnání lidského a koňského vidění skoku). Koně mají nejostřejší vidění kolem sedmého roku věku. Předtím není schopnost ostřit ještě plně vyvinutá, poté se zase zhoršuje.
S přeostřováním, nebo přesněji s akomodací čočky, nemají lidé problém. Koně ano. Pokud chcete koně seznámit s něčím novým, potřebuje být od předmětu dál. Pokud mu věc vrazíte pod čumák, může si ji maximálně očichat. Hmatem a čichem se seznámí s neznámým objektem daleko snáze, než zrakem. Pokud to ale jinak nejde, nejlepší je předmět držet několik desítek centimetrů daleko a chvíli počkat. Zaostření u koně trvá podstatně déle než u lidí. Proto se koně často lekají, když se něco náhle pohne v jejich blízkosti.
Co se týče zorného pole, tam je mezi námi obrovský rozdíl. Na první pohled je vidět, že člověk a kůň vidí zcela odlišnou výseč světa. Koně mají oči po stranách hlavy a my, lidé, je máme posazená obě dopředu. Poloha očí ovlivňuje nejen rozsah zorného pole, ale i periferní vnímání pohybu a hloubky. Koně jsou dokonce schopni pohybovat očima nezávisle na sobě. Lidé jsou schopni zaostřit na drobné předměty, ale ostře vidí jen na velmi malém výřezu. Naši čtyřnozí parťáci jsou na tom podstatně lépe. S očima po stranách hlavy má kůň zorné pole až 340 stupňů, což je zhruba čtyřikrát větší výseč, než jsme schopni vidět my. Proto koně často působí nervózně. Však jim přichází čtyřikrát více vjemů v jedné sekundě než nám... Nevidí akorát předměty v bezprostřední blízkosti před sebou a mají slepý úhel za sebou (viz obrázek srovnání lidského a koňského zorného pole). Ke koni se proto nepřibližujeme zezadu, mohli bychom ho vylekat.
Obrázky pocházejí z knihy Koňský mozek - Lidský mozek od autorky Janet L. Jones, PhD. Tato kniha je velmi užitečná co se týče pochopení, jak pracuje koňský mozek ve srovnání s naším.
Za zmínku stojí již zmiňované vidění do stran. Díky posazení očí má tedy kůň daleko širší záběr okolí než my. To se samozřejmě promítá i do práce s koněm. Pokud se zvíře něčeho bojí, nepomůže nám, když se ke strašákovi snažíme dojet přímo a co nejblíže. Koně přímo před sebe nevidí a často odmítají tímto způsobem k objektu jít. Nejlepší je být ke zdroji strachu bokem, kdy může kůň lépe zaostřit, a postupně se obloukovitě přibližovat, aby měl kůň šanci se se strachem vyrovnat.
O koňském zraku by se dalo psát daleko déle, ale já bych ráda zmínila už jen vidění barev, protože to mi přijde velice zajímavé. V první řadě je dobré zmínit, že koňský zrak je narozdíl od lidského dichromatický. Koně mají v oku jen dva typy čípků, což jsou světločivné buňky pro barvy, kdežto lidé tři. Ale zase mají daleko více tyčinek, které vnímají pohyb ve špatných světelných podmínkách. Díky tomu vidí svět jinak. Nejlépe vidí odstíny modré (hlavně tyrkysovou) a žlutou barvu, ale jinak než my. Důležité je, že nemají čípky pro zachycení zelené a červené barvy, takže pokud budete stát v červené bundě na zelené pastvině, budete pravděpodobně pro svého koně neviditelní.😁