K podzimu a zakončení oficiální jezdecké sezóny patří neodmyslitelně Hubertova jízda. Je to akce spojená s koňmi, psy, bandou přátel, a mimo jiné také tradičně se spoustou alkoholu. Dřívě skutečný hon na lišku, dnes hlavně zábavná akce s přáteli, která hon simuluje, a je spíše o společném prožitku a dobré náladě. Určitě jste někdy o "Hubertu" slyšeli, možná jste ho i někdy jeli, a pokud patříte k pravidelným účastníkům takovéto akce, jistě si rádi zavzpomínáte.
Teď už je spíše po Hubertových jízdách. Hubertova jízda je pojmenována po patronu lovu, svatém Hubertovi, jehož jméno naleznete v kalendáři pod datem 3. listopadu. Ale vesměs celý podzim patří těmto jízdám, a pokud takové akce vyhledáváte, můžete se se svým koněm určitě zúčastnit několika jízd. Pokud vás zajímá, kdy a kde se Hubertova jízda ještě letos jede, doporučuji vám Facebookovou stránku Jezdecké závody, akce, tábory a soustředění. Tam můžete proniknout nejen jako divák, ale i vznést dotaz ohledně konání akce.
A o co se vlastně jedná? Pro ty, kteří o Hubertce neví vůbec nic, se jedná o pozůstatek historických honů na divoká zvířata, speciálně lišku. Tyto hony mají kořeny hluboko v historii a sahají minimálně do 14. století ve Francii. Pořádat se ale mohly už podstatně dříve. Dnešní Hubertovské jízdy zachovávají některé tradice parforsních honů, akorát s tím rozdílem, že se neloví skutečná liška, ale jezdec, který má liščí ocas na sobě připnutý. Někde se jedná spíše o hry, někde o delší vyjížďku a následný dostih v podobě honu na "lišku", každopádně je to společenská událost a možnost, jak se sejít v hojném počtu, pokecat, popít a užít si den s koňmi.
Na Hubertu se často sejdou jezdci různé dovednostní a jezdecké úrovně. Proto se často jezdecké pole rozdělí právě podle schopností jezdců, aby byla jízda pokud možno bezpečná. Některé stáje pořádají dokonce jen krokové či klusové Huberty, aby se předešlo divočení koní a následným pádům jezdců. Ať tak či onak, zahájení bývá společné. Jezdci se seřadí, všichni jsou slavnostně oblečení a sladění, a dojde k přípitku levačkou. Jezdci většinou dostanou účastnický flot, a mohou být připomenuta pravidla samotné Hubertovy jízdy.
Tradičně jsou rozděleny mezi zkušené jezdce dvě zcela zásadní role - Liška a Master. Liška je prvním jezdcem, který vyráží do terénu a vykresluje celou trasu jízdy. Ke značení se používá umělá liščí moč, které se psi chytí jako stopy. Samozřejmě u nás nalezneme i varianty Hubertů, kde k žádnému značení ani honitbě se psy nedojde, a trasa je zkrátka předem vyznačená. Pokud se ale liška v jezdeckém poli vyskytuje, dostává solidní náskok, a teprve poté za ní vyráží lot koní a jezdců se psy, v čele s nejzkušenějším jezdcem, masterem. Master mívá červený kabát či sako, aby byl snadno rozpoznatelný mezi ostatními.
Teď začíná ten pravý lov. Master vyráží v čele se psy po boku, zkušení jezdci vyrážejí hned za ním, ti méně zkušení jsou potom většinou zařazeni na konec lotu. Trasa často vede přes různé překážky a přírodní skoky, které mohou jezdci jak skočit, tak objet. Podle tradice master po celou dobu jízdy kontroluje upravenost a výkony jezdců. Za různé prohřešky jim může dát trest, který si s jezdci vyříká u večerního "soudu". Mezi prohřešky patří špinavé oblečení, výstroj, pád z koně, odchýlení od trasy, předjetí mastera či dokonce lišky nebo ztráta oblečení či výstroje. Po části skokové nakonec přichází závěrečný hon na lišku neboli halali, kdy se jezdci snaží dohnat lišku a ukořistit její ocas. Někde je hon na jezdce - lišku nahrazen skokem nad nímž visí ocas na provázku a vítězí ten, kdo ho první ukořistí.
Některé hubertky mají v polovině jízdy pauzu na občerstvení, jiné jezdce čeká odpočinek až v cíli. Často také po honu následují různé dovednostní soutěže jako jízda zručnosti, parkur nebo mini maxi. A večer? Večer by měl přijít slibovaný soud. Tam jsou "souzeni" ti, kteří se nějak prohřešili proti pravidlům honu. Vyplatit se zpravidla mohou rundou pro všechny, takže v případě neukázněných jezdců může Hubertova jízda skončit taky pěknou párty.
Druhou stránkou věci jsou časté úrazy, protože pole koní je v mnoha případech veliké, a ve zvířatech se může probudit soutěživost. Nehledě na to, že skoky na trase ještě zvyšují riziko poranění. Sama jsem absolvovala Hubertovu jízdu jen jednou a na půjčeném koni, svému bych to popravdě neudělala. Pokud ale máte koně, kterého rozruch a přítomnost mnoha těl jezdců a koní nerozhodí, jedná se o příjemný zážitek!
A jak jste na tom vy, naši čtenáři? Účastníte se hubertek pravidelně nebo z nich máte respekt? Teprve se na svou první Hubertovu jízdu chystáte? Máte k tomuto tématu nějakou veselou historku? Budeme rádi, když se o své postřehy a zážitky podělíte!