Přináším vám další rozhovor s osobou, která je se značkou Horse4u spjatá a tvoří nedílnou součást týmu. Dneska si budeme povídat s ambasadorkou Marií.
Ahoj, můžeš nám o sobě něco prozradit?
Ahoj, jmenuji se Marie a bydlím kousek od Opavy. Vedu dvojí život, a to nejen, co se týče práce. Abych to nějak vysvětlila, tak pracuji jednak v prodejně krmiv, ale také to umím za barem. A kromě koně mám ještě psy. Defakto celý můj život se točí kolem zvířat, a díky tomu nemám moc času na nic jiného. Do psích aktivit jsem se v poslední době položila naplno, protože můj koňský parťák má zdravotní problémy. Ve svém volném čase tedy sportuji se psy. Běháme canicross a překážkové závody. Také jezdíme s koloběžkami a začínám i s kolem. Mám ráda i různé koňské akce, ale ty jsme teď s Mazouškem museli omezit. Jinak mám ráda hory, takže různé výšlapy, výhledy, západy slunce nebo koukání se na hvězdy. A ideální výlet je pro mě takový, na který můžu vzít i psy!
No teda, čekala jsem, že se budeme bavit hlavně o koních, a zatím to vypadá, že jsi přesedlala na pejsky... Kdy ti ale učarovali koně a kdo tě k nim přivedl?
Teď se sice věnuji aktivně svým pejskům, ale koně jsem milovala odmalička. Se svou nejlepší kamarádkou jsme chodily ke koním, kde se dalo. Začalo to u nás na vesnici, kde měl jeden pán tažné koně, kteří tahali dřevo v lese. Tam jsme byly pečené vařené a hlavně šťastné, když jsme si ty koně mohly pohladit. Už jenom ty koně vidět, to bylo pro nás něco! Potom si jedna paní ve vsi také koupila koně a chodily jsme tam. Já ještě pamatuju ty doby, kdy se u koní tvrdě dřelo, abyste si je mohli za odměnu vyčistit. A když se někdy stalo, že jsem před prací nebo po práci mohla koně vykrokovat? Z toho jsem žila ještě celé dny. Co dny, týdny! Ne, jako teď. Teď je to všechno úplně jinak...
Teď je čas představit nám svého koně. Můžeš se s námi podělit o váš společný příběh?
Můj valášek se jmenuje Mazánek a už jsme spolu dvanáct let. Mazouška jsem si přivezla týden před jeho čtvrtými narozeninami, takže je letos šestnáctiletý. Je to anglický plnokrevník a bývalý dostihák, takže má za sebou několik rovinových a neregistrovaných dostihů. Kvůli nedostatečné rychlosti na dráze byl na prodej. Pro mě to bylo úplně ideální, sháněla jsem holčičího koně. A navíc jsem toužila mít koníka po hřebci Rosensturm, protože jsem tehdy jednoho takového jezdila v dostihové stáji v Ostravě a úplně jsem se zamilovala do jeho povahy. Přála jsem si anglického plnokrevníka, hnědáka s odznaky, a aby byl co nejmladší. Tenhle koníček na mě zkrátka čekal... Určitě je to můj osudový kůň. Jeho inzerát visel na internetu docela dlouho. I jsem na něj několikrát psala. Vždy ten inzerát zmizel, a potom se zase objevil. Já jsem tehdy sháněla koně, protože jsem se rozešla s přítelem, který měl koně a neměla jsem na kom jezdit. Asi půl nebo třičtvrtě roku to trvalo, než jsem se na něj jela podívat. Tehdy měl nějaký úraz oka, asi si do něj něco píchnul, a paní majitelka se dušovala, že má od veterináře potvrzené, že bude všechno v pořádku. Já jsem si ho ani nezkoušela, z boxu na mě vyjukaně koukalo takové skoro ještě hříbátko, takový oslíček. Domluvily jsme se, že si ho vezmu. I bez zkoušení. A to si ještě způsobil zranění ve výběhu, než jsem si ho odvezla. Ale já už se rozhodla, že bude můj, že na mě čekal. A jsem vděčná, že jsem si ho vzala. Má výborný charakter. Nevadí mu cestovat bez koní, on je vždycky ten, co učí mladé koně chodit na vyjížďky a nikdy se nepoplaší. Je klidný, hodný na děti, ve vozíku stojí a jde do všeho, co si na něj vymyslím.
Máš s ním nějakou veselou historku?
Veselých historek máme hromadu. Skoro každé ježdění je veselá historka. Třeba že se lekne pampelišky, protože roste nakřivo... Ale on spíš tak jako vyvalí legračně oko. Ale asi nejveselejší historku máme ze dne, kdy mi zlomil nohu. Mám sešroubovanej kotník, když se mnou jednou na závodech fláknul o zem. Zažila jsem spoustu pádů a daleko horších, ale měli tam tvrdší zem než obvykle. Tak byl potom Mazoušek skoro třičtvrtě roku takovým hiporehabilitačním koníkem, když jsem se učila znovu chodit a jezdit po vyndání šroubů...😃
Teda, tomu bych úplně veselá historka neříkala, ale je super, že tě tento zážitek neodradil od jezdectví a zůstali jste s Mazouškem spolu. Jakému jezdeckému odvětví se spolu věnujete a máte nějaký společný vysněný cíl?
No, momentálně jsme lesojezdci a na kolbiště České jezdecké federace už se asi nepodíváme, tedy jako jezdecká dvojice. Momentálně se vracím na závody v roli ošky, takové to klasické "podrž kůň", "postav překážku", "dej mi napít", ale jezdili jsme parkury. Párkrát jsem s ním startovala i v drezuře, jezdili jsme vytrvalosti,orientační závody, Huberty, různé velké puťáky, vyjížďky, zkusili jsme si téměř všechno. Mým velkým snem bylo si zkusit cross, ale to už si asi nevyzkoušíme. Také mě zajímají Extreme traily, to by zvládl ze země i ze sedla. A uvažovala jsem i o Seesee cupu, ale nechce se mi kupovat westernové sedlo.😅
Jelikož je tohle blog Horse4u, zajímalo by mě, jak ses k této spolupráci vlastně dostala a jaké máš oblíbené produkty pro sebe a pro koně? Mohla bys něco čtenářům doporučit?
Ten rok jsme s Mazánkem hodně brázdili moravská parkurová kolbiště, měla jsem trenéra a jezdili jsme po všech větších závodech. Tehdy na mě na Facebooku vyskočilo, že nějaká Simona shání ambasadory pro svou značku Horse4u. Zájemci měli napsat něco o sobě, jakou mají s koněm výkonnost a tak. Zkusila jsem tam napsat, ale vůbec by mě tehdy nenapadlo, že si mě Simča vybere. Ale ozvala se mi a poslala mi podsedlovou dečku od Eskadronu, kterou mám do dneška. Sice už je na ní vidět, že ji nějaký ten pátek používám, ale je to moje srdcovka. Budu jí mít asi napořád. Já jsem ambasadorka od začátku značky. Kolik je to let? No hodně.😄
Z produktů miluji síťkovaná saka. Já nejsem moc typ, co by věšel saka na ramínko. Já to nějak složím do tašky a u tohohle typu saka to nevadí. Vůbec se nemačká, je krásně vypasované a prodyšné. Samozřejmě pecka jsou taky anatomické uzdečky od Horse4u, mám dvě a nedám na ně dopustit. A bezpečnostní třmeny mám od Horse4u. Mám Flex on, které už sice nejsou v nabídce, ale jsem s nimi naprosto spokojená. Taky jsem úchylák na beránky, takže zbožňuji beránkové věci. A naposledy jsem kupovala takové ty svlíkací kalhoty přes rajtky, ty používám i na závody se psy.
A na závěr, jak jste si užili léto a jak se těšíte na podzim? Změní se nějak váš režim?
Já v létě v horku nejezdím. Nechce se mi a nechci mučit ani koně. Horko u mě znamená třeba i 27 stupňů, takže pokud nejdu brzy ráno, tak jdeme maximálně k vodě a Mazánkovi udělám takový wellness day. A automaticky přidávám do krmení elektrolyty, když je teplo. Také máme za sebou Dožínky, to jsme jeli poprvé v životě. To jsme byli v průvodu, to taky byla pěkná zkušenost. Na podzim se těšíme, mám ráda Hubertovy jízdy. Už tradičně jezdíme na Huberta v Mikolajicích, kde děláme několikátý rok lišku. To považuju za nejbezpečnější pozici. Mám z jiného Huberta několik nepříjemných zkušeností, jednou jsem jela sanitkou domů. Naštěstí už tolik bláznů nejezdí, ale dříve se mi několikrát stalo, že mě sejmul cizí kůň. Zvládám jezdit v lotu, ale chci mít kolem sebe prostor a zastávám názor, že vepředu je nejbezpečnější místo. Ale Huberty mám ráda, to jo, to mě baví moc.
Režim se nám změní, že až spadnou teploty pod deset stupňů, tak Mazouška zadekuju. A deku z něj sundám defakto až na jaře. A taky na podzim začínám jezdit s takovými prohřívacími dečkami na způsob Back on Track. To mi vždycky chválí i fyzioterapeutka, že mu to dělá dobře na záda, že není vůbec zatuhlý.
Děkuji za rozhovor a přeji mnoho šťastných okamžiků v sedle Mazánka!