V minulém díle jsem se zabývala hlavně pocity ohledně mateřství, a jak se s novou situací vyrovnat. Jak skloubit péči o malé dítě s alespoň občasným kontaktem s koňmi. Tehdy se jednalo o miminko, které bylo nepohyblivé. Nesedělo, nelezlo, nebyl takový problém ho prostě dát do kočárku nebo nosítka a jít v kompletním složení do lesa na procházku. Nyní je situace úplně jiná. Mládě je plně pohyblivé, sedí, leze, je začínajícím chodcem a vábí ho všechno, co nějak souvisí s vodou, se špínou nebo má ostré hrany. Dříve jsem se hroutila, proč nic nefunguje. Proč zkrátka nemůžu zaparkovat kočárek se spícím miminkem u jízdárny a jít si zajezdit, když miminka běžně spí i dvě,tři hodinky vkuse. Co bych teď dala za dlouhé poklidné projížďky s kočárkem, kdy jsem mohla v klidu přemýšlet sama nad sebou. Teď musím akorát pořád vymýšlet nějaký program na doma, na hřišti nebo u koní, protože mistr spí už jen jednou denně. A jak to bude, až nebude vyžadovat spánek vůbec? A právě o tom zaměstnávání u koní si dneska něco povíme...
Dříve jsem si na cestu do stáje brávala jen mrkve a jablka. Dnes táhnu celý arzenál hraček, tunu svačinek, pití, náhradní sadu oblečení, ideálně ale dvě, plínky, něco kdyby pršelo, opalovací krém, čepičku, a spoustu dalších krámů. Zkrátka to pokaždé vypadá, že se tam stěhujeme nastálo. Hračky a jídlo tvoří důležitou součást výbavy, protože Štěpa na Colomba dost žárlí. Nemůžu ho bez vyčítavých pohledů a doprovodných zvukových efektů ani vyčistit. Takový starter pack na čištění je alespoň jedna ovocná kapsička, tatrovka a míč. O zbytek zábavy se postará seno a špína.
Máme už ale i společné aktivity. Dítko zatím sice koně nevyčistí, protože by mu nedosáhlo ani na břicho a aktuálně je rádo, že se udrží ve stoje bez opory, ale zvládá celkem úspěšně hladit a krmit. Nutno ale dodat, že příjemný zážitek je to asi jen pro dítě, pro koně nikoliv. V euforii a nadšení z kontaktu mládě často zapomíná na zdravý respekt a pokoru a "nyny" se promění v "berany duc" a "tluče bubeníček". Colombo snáší tyhle hladící praktiky zatím trpělivě, protože tuší, že po zásluze přijde odměna. Krmení se Štěpa ujímá také rád. Krmí ale jen mrkve, které zatím v syrovém stavu není schopen pozřít sám. Jablek se nechce vzdát, poněvadž je má rád. Ta podstrkuji koni potají poté, co jsou po nakousnutí s železnou pravidelností odhazována všude možně. Mrkve ale krmí s nadšením. Zatím máme sice problém se správným otvorem a mrkve jsou vytrvale strkány do nozder, ale po jemném nasměrování končí v hubě a o prsty zatím nikdo nepřišel.
Pozor ale na učení nápodobou. Jako malý človíček odkouká, jak hladíte, čistíte a krmíte koně, stejně tak si všímá, že se koně pasou, a minimálně moje dítě se zkoušelo i pást. Na louce ještě dobrý, ale když jsme Colomba popásali v lese, zkoušel požírat i žaludy...😃
Také s přehledem zvládáme lonžování v kruhovce či na hale. Když kolem nás pobíhá kůň, Štěpa ho pozoruje a občas vesele máchá lonžovacím bičem. Naštěstí to mého oře nechává chladným. A když mladého pána omrzí sledovat koně v pohybu? Jezdecké plochy jsou jedno velké pískoviště, takže stačí pár hraček a o zábavu je postaráno.
Ale s ježděním je to horší. Když jsme u koní společně, nemám šanci. Zkoušela jsem tedy dvakrát společné ježdění, kdy jsem si posadila Štěpu před sebe, ale zatím to nemáme úplně zmáknuté. Poprvé to bylo neplánované, vlastně z nouze. Po rodinném focení jsem chtěla dojet do stáje na koňském hřbetě, ale dítě protestovalo, že s tatínkem v kočárku nebude. Aby se zachoval lesní klid a neplašili jsme zvěř, vzala jsem si tedy Štěpu před sebe na holý koňský hřbet. Colombo našlapoval k domovu pomalu a opatrně, dítě bylo spokojeno, že dosáhlo svého, a nemusí být s tátou. Jen já jsem z tohoto spojení byla lehce nervózní. Abych nebyla v tenzi, zpívala jsem si cestou nahlas "Já mám koně, vraný koně" a doufala, že až se dostanu k té pasáži "když já jim dám ovsa, oni skáčou hopsa", že to Colombák nevezme doslovně.
Druhý pokus už tak slavný nebyl. Chtěla jsem to se vší parádou. Se sedlem a hlavně s helmou pro malého. Tentokrát se ale spokojenost na koni nedostavila. Těžko říct proč, takhle malé děti mají problém s kdečím, a původci problémů se v čase mění. Těžko říct, proč se jízda v tomhle případě nelíbila. Jestli to bylo natruc, že tentokrát jsem to chtěla já a nebyla to jeho vůle nebo ho tlačilo sedlo či se mu nelíbila helma na hlavě. To ale neměnilo nic na tom, že asi polovinu desetiminutové krokovky lesem prořval a skončil s tím až po sesednutí z koně a sundání přilby z hlavy. Od dalších pokusů jsem raději ustoupila a vyčkávám, jak se to vyvine dál. Občas Štěpu po lonžování posadím na hřbet a pozoruji, zda se mu to líbí či ne. Do budoucna uvažuji nad madly. Zatím si nejsem jistá, že by se dítko udrželo samo. Na velkého koně to zatím nevidím a vhodného poníka nemáme. Nicméně třeba za půl roku už bych věřila tomu, že by se to dalo zkusit, ať už se mnou na hřbetě či beze mě.
Se zvládnutím sedu také přibyla nová aktivita, kterou jest společný běh lesem. Koně i mě unaví a Štěpa se veze jako pán. Vycházkové tempo je nuda, ale při běhu se krajina hezky míhá. Také procházky s kočárkem a nosítkem nám zůstaly, ale s nabytím schopnosti chůze jsou vyžadovány častější akční pauzy s možností volného výběhu. To splňuje třeba pastva na nedaleké louce. Colomba obvykle pustíme navolno, a my trávíme čas na trávě svačením a motáním se po okolí. Pokud z lesa nevyběhnou poblázněné srnky, kůň většinou drží pozici na trávě spolehlivě.
Jak to bude do budoucna? Kdo ví. Abych ulevila své peněžence, vypomáhám občas s kydáním ve stáji. Frekvenci plánuji rozhodně zvýšit, s tím ale souvisí i fakt, že budu s sebou do šichty muset brát i mládě. Doteď se mi dařilo ho udat tatínkovi. S tím souvisí i to, že bych ráda Štěpu zapojila. Proto už mu plánuji k Vánocům pořídit jeho vlastní kolečko a kydací náčiní. A přihodím i ty madla. Jestli nechtěl být koňák, má zkrátka smůlu, protože se narodil mně. Troufám si ale tvrdit, že zatím pobytem u koní nestrádá. Hádejte, které zvířecí zvuky mu jdou nejlépe!