S letními měsíci plnými sluníčka se pojí i hrozba v podobě spálenin. Ty mohou být od sluníčka. Koně, stejně jako lidé, se mohou na přímém slunci spálit. V ohrožení jsou zejména málo ochlupená místa a místa s nižším množstvím pigmentu. Tedy zejména čumáky, okolí očí, uší i bílé odznaky na hlavě a na nohách. Opalovací krémy existují i přímo pro koně, a i v případě, že dojde ke spálení kůže, se dá situace celkem snadno řešit. Pokud se tedy nepřidruží další nebezpečné faktory jako právě třezalka.
Třezalka tečkovaná, latinsky Hypericum perforatum, je vytrvalá bylina z čeledi třezalkovité. V Evropě se vyskytuje hojně, u nás roste ve všech oblastech včetně hor. Má ráda slunná místa, proto je pro ni pastvina ideálním biotopem. Můžeme se s ní ale setkat i u polních cest, na okraji lesa nebo na louce. Prosperuje na štěrkovitých a písčitých půdách.
Poznáte ji? Když si o ní něco přečtete, tak určitě! Dospělá rostlina mívá kolem třiceti centimetrů, stonek je přímý a nahoře se větví. Květy má třezalka pětičetné, žluté barvy. Korunní lístky květů obsahují žlázky s červeným barvivem. Pokud se na rostlinku podíváme proti světlu, uvidíme charakteristické tečky, díky kterým je odvozen druhový název rostliny.
Třezalka se odpradávna používá jako léčivá rostlina. Pomáhá při depresích a nervovém vyčerpání, pomáhá léčit trávicí trakt a používá se k hojení ran. A to i u koní. Proč je tedy nebezpečná?
Listy i květy rostliny produkují fotosenzibilizační látky hypericin a pseudohypericin. Tyto látky se dostávají tělním oběhem do kůže a aktivují se vlivem UV záření ze slunečního svitu. Touto reakcí vznikají reaktivní kyslíkové radikály, které poškozují tělní struktury, v tomto případě kůži. Tomuto jevu říkáme primární fotosenzibilizace. Může k ní dojít i bez průchodu trávicím traktem, pouhým tělesným kontaktem s aktivní látkou během vystavení přímému slunečnímu záření. Koně jsou na tuto reakci ze zvířat chovaných na pastvě nejvnímavější. A ohrožení nejsou jen koně na pastvě. Hypericin zůstává aktivní i po usušení, takže k fotosenzibilizaci může dojít i po pozření kontaminovaného sena.
Jakmile si všimneme příznaků fotodermatitidy, postižená zvířata ihned přemístíme do stínu a pokud možno do míst bez výskytu třezalky. Zanícenou kůži, která vypadá jako spálená, ošetříme antiseptiky, případně v horších případech antibiotiky a kortikosteroidy. Při včasném odhalení problému a jeho řešení se fotodermatitida léčí většinou dobře. Boláky se postupně sloupnou a nahradí je nová kůže a chlupy. Někteří koně ale mohou na otravu třezalkou reagovat i celkovým vyčerpáním a kolapsovými stavy, proto není radno tuto rostlinu podceňovat.
A jak se celé té šlamastyce vyhnout? Nejlepší je samozřejmě na pastvině tuto rostlinu nemít. V našich podnebných podmínkách je ale, jak už jsem zmiňovala, její výskyt poměrně častý. Kontrolou pastvin nic nezkazíte. Koním chutnají mladé rostlinky, staré většinou nechávají být. Ty poznáme podle charakteristických žlutých květů. Mladé rostliny rostou většinou poblíž. Nejlepší je veškeré byliny vytrhat i s kořeny a spálit nebo vyhodit na hnůj, kam se koně nedostanou. Pomoci může i aplikace herbicidů, ale tu bych rozhodně neprováděla, pokud jsou koně na pastvě. Určitě je dobré se poradit s nějakým odborníkem. Koně také ochráníme dostatkem stínu a jiného krmiva. Když budou mít dostatek trávy a sena, na třezalku si ani nevzpomenou. A pokud jsou koně vystaveni přímému slunci bez možnosti se schovat? Rozhodně doporučuji pořídit masky a deky s UV filtrem.