Tento článek bych chtěla věnovat všem stávajícím i budoucím maminkám, které se rozhodly svého koníčku, či lépe koníčka, nevzdat.
Ti z vás, kteří máte koně doma, s nimi předpokládám do budoucna počítáte, ať už plánujete rodinu nebo ne. Přizpůsobili jste jim své bydlení, zbudovali stáje, výběhy, upravili jste svůj denní rytmus i celý život. Mít koně doma může znamenat do budoucna menší náklady, ale za to více práce a času. Ale ti z vás, kteří máte koně v nájemní stáji, mi jistě dáte za pravdu, že sice je o koně v době vaší nepřítomnosti snad postaráno, ale o to víc taková „sranda“ většinou stojí. Sama jsem z tohoto druhého tábora, a když jsem zjistila, že čekáme dítě, nejednou jsem přemýšlela, zda si ho nechat, či ne. Samozřejmě mám na mysli koně. Mám pocit, že tyhle myšlenky vyvstanou občas na mysl každému, když si není jistý svou budoucností. Já jsem však měla i přes občasné pochyby jasno, protože jsem už před lety svému koni slíbila, když jsem si ho jako čtyřletého kupovala, že to spolu doklepeme až do konce. Vždy jsem ještě triumfálně dodávala, že i kdybychom spolu měli bydlet pod mostem a žrát suchej chleba… 🙂
Bylo mi však jasné, že se hodně věcí změní. Bude ze mě žena v domácnosti s minimálním příjmem a matka na plný úvazek, času asi nebudu mít nazbyt, hlídání minimální. Jak to zařídit, abych byla spokojená já jako jezdkyně-matka, dítě i kůň? Aby se to dalo finančně utáhnout a zároveň nikdo z nás nestrádal? Ač jsem vždy měla svou hrdost a byla jsem pyšná, že si svého koně přiježďuji sama bez cizí pomoci, musela jsem to všechno spolknout a přiznat si, že tentokrát to sama nezvládnu. Bylo by to ode mě nezodpovědné a sobecké, nevěnovat se svému parťákovi dostatečně. Proto jsem nabídla svého koně do polovičního pronájmu.
Poloviční pronájem je podle mě výborná záležitost, pokud seženete schopného a rozumného jezdce, se kterým se dá domluvit. Ideální je mít vše ošetřeno smlouvou, kde je jasně stanovené, kdo nese za co zodpovědnost, a jaké má kdo finanční závazky. Důležité je sehnat jezdce, kterému můžete plně věřit. Chcete od něj výpomoc se svým koněm, nechcete mu stát neustále „za zadkem“ a kontrolovat ho. Kdybyste na takové věci měli čas, nemusíte si k sobě hledat dalšího člověka. V neposlední řadě je také důležitá komunikace. Znáte to, jeden den kůň vesele lítá po výběhu, a den následující kulhá/ ztratí podkovu/ začne kašlat/ přijde s roztrženou dekou atp.
Pro svého koně jsem dostatek pohybu, ať už pod sedlem nebo ze země, zařídila. Také tímto krokem odpadla zhruba polovina nákladů na provoz. Zbývalo jen vymyslet takový režim, aby to vyhovovalo i mně a dítěti.
Koně v mém předchozím životě hráli důležitou roli. Než jsem se stala matkou, měla jsem svého koně bezmála devět let a jezdila jsem i dlouhé roky předtím. Zvykla jsem si na pobyt ve stáji i ve společnosti koní a lidí od nich a doma jsem se cítila izolovaná. Poprvé jsem svého koně viděla asi měsíc po porodu. Vyrazili jsme za ním všichni jako rodina. Sama jsem se ještě necítila na řízení auta, ve kterém se veze miminko. Ten den jsme šli všichni do lesa na procházku. Koně jsem jen vedla, protože jsem byla po císařském řezu a doktoři doporučovali první jízdu na koni až tak po třech měsících. To jsem ale nakonec nevydržela, a sedla si na svého parťáka o něco dříve. Odhodlala jsem se k tomu poté, co jsem si byla jistá, že jizva už nedělá žádnou neplechu.
Když jsem se osmělila a začala jezdit do stáje s prckem i sama, otevřely se mi nové možnosti. Chodili jsme ze začátku na procházky s kočárkem, ale byli jsme dost limitovaní terénem. Hodně se to zlepšilo, když malý začal akceptovat pobyt v nosítku. Najednou nebyl problém přivést koně z výběhu, vyčistit, vylonžovat, vyběhat, vzít do lesa, pohrát si ze země, uhrabat jízdárnu či posbírat bobky. Akorát k tomu čištění, pokud svému koni stoprocentně nedůvěřujete, a i tak se může leccos pokazit, nedoporučuji s dítětem v nosítku čistit kopyta. Je lepší někoho poprosit nebo se na to vykašlat, abyste neohrozili dítě ani sebe.
Zvládali jsme skoro všechno, chybělo mi akorát ježdění a čas s koněm o samotě. Když jsem čekala dítě, naivně jsem si myslela, že ho uspím v kočárku, zaparkuju u jízdárny, a třeba zvládnu i sama odjezdit. Byla jsem hodně bláhová. Kdykoliv se kočárek zastavil, samozřejmě se malý probudil, takže tahle možnost vůbec nepřicházela v úvahu.
Potřebovala jsem nějaký pravidelný řád a režim nejen ohledně pobytu u koní. Tak jako jsem se snažila utvářet režim svému synovi, potřebovala jsem si něco obdobného vytvořit i pro sebe. Proto jsem se dohodla se svým přítelem, který přes týden pracuje od rána do večera, že bych alespoň jednou týdně potřebovala do sedla a strávit čas jen sama se sebou a se svým koněm. K tomu jsem si řekla, že ještě jednou týdně budeme do stáje jezdit s malým společně. V případě potřeby či výpadku dalších jezdců jsem byla schopná navýšit počet návštěv stáje ještě o jeden den, ale to byly výjimečné situace. Pro mě byla důležitá jistota dvou dní, z nichž jeden budu moci určitě jezdit. A díky skvělým rodičům, kterým nevadí jezdit za námi takovou štreku, a díky nejlepší kamarádce, která je taky ochotná ukrojit ze svého volného času a v můj prospěch vozit kočárek po lese, celkem pravidelně můžeme ježděním trávit i dva dny v týdnu!
Zatím je můj synek nechodící a návštěvy ve stáji stále zvládáme převážně s nosítkem. Pokud mám hlídání, jsou s ním moji rodiče v našem bytě nebo na procházce, pokud hlídá kamarádka, tak brázdí s kočárkem les. Otázka je, zda to bude dál fungovat, když přestane prcek přes den spát. Těšila jsem se, že až začne chodit, bude všechno jednodušší, ale už teď mě okolí straší, že doteď to byla pohoda a teprve všechno začne. Já jsem si to malovala tak, že až bude synek větší, zavřu ho s bábovičkami do kruhovky a půjdu jezdit. Ale začínám mít pocit, že je to jen další naivní představa a vize, která se zhroutí jako domeček z karet. Kdo ví?
Jedno vím ale jistě. Pokud ke svému životu koně a ježdění potřebujete, neodpírejte si to. To, že potřebujete svůj čas a čas se svým koněm, není žádná sobeckost. Pokud není v dobrém psychickém stavu matka, nemůže v něm být ani dítě. A to, že svého potomka berete s sebou? Pobyt na čerstvém vzduchu a po boku tak moudrých zvířat, jako jsou koně, ještě nikomu neublížil.
Ve finále se toho zase tolik nezměnilo, jen teď mám děti dvě a snažím se jim oběma dostatečně věnovat. Toho čtyřnohého sice vídám o dost méně než dřív, ale to se časem jistě zlepší. Slovy klasika, je to jenom období. Zatím si vychutnávám každou minutu v přítomnosti svého koně i synka. Alespoň si těch jezdeckých chvilek více vážím, a když zvládnu vyvenčit obě děti naráz, má to také něco do sebe. Není všem snům konec!