Rozhovor s... Lucií Kruijsen (Frankovou) I.

Horse4U si pro Vás připravilo další článek, tentokrát z rubriky rozhovorů. Tento první rozhovor se týká paní Lucie Kruijsen (rozené Frankové), majitelky společnosti Equi Hollandia. Ženy, která se z ČR probojovala do Holandska, tam se nejen usadila, ale také prosadila ve svém snu. Chcete se o ní dozvědět více? Pak tedy čtěte dál, dnes se nám představí ona jako koňák a jezdec a v příštím pokračování si dáme něco o její společnosti Equi Hollandia a kurzech, které v Holandsku nabízí.

 

1.) Jak dlouho už jezdíš a kdo Tě vůbec k ježdění přivedl?

      Začala jsem jezdit na ponících asi v 8 letech, ale jen velmi nepravidelně, pak asi od 13 let aktivně.

 

2.) Kterými stájemi jsi za svou jezdeckou kariéru zde v ČR prošla a která z nich Ti nejvíc utkvěla v paměti?

Měla jsem svoji kobylu od 14ti let, takže jsem ji měla víceméně doma, jinak jsem jezdila dlouho ve stáji Moncheri v Hnojníku, a pak nějakou dobu ve stáji Mustang.

 

3.) Jakého největšího úspěchu jsi zatím v jezdectví dosáhla?

Největším úspěchem je pro mne každý dobře přiježděný mladý kůň, toho si cením nejvíce. A pak toho, že jsem se dokázala protřískat v Holandsku, nevzdat to navzdory všemu včetně přírodních i osobních katastrof a vybudovat svou vlastní stáj tady a teď už i svoji vlastní holandskou klientelu, což je opravdu oříšek. Samozřejmě většinu lidí zajímají pouze výsledky na závodech, já osobně jim nepřikládám velkou váhu, jelikož drezura je nejen subjektivní, ale dle mého názoru je posunuta dost špatným směrem... nicméně co se závodních úspěchů týče, tak si nejvíce cením dvou vyhraných úloh na subtop úrovni letos v létě tady v NL, postoupení do finále pětiletých koní se svou kobylou. V loni jsme měli celkem úspěšnou celou sezónu a doufám, že v roce 2019 budem válet, koně jsou myslím ready :)

 

4.) Kdy ses rozhodla, že se budeš spíše věnovat drezuře a proč? Ptám se především proto, že stáj, kde jsi jezdila byla zaměřena na parkur (pozn. red. Mustang Lučina).

Drezuru jsem obdivovala od úplného začátku, akorát tehdy jsem neměla žádné možnosti, jelikož všichni jen skákali, nebyly závody, trenéři atd. Takže jsem skákala jako všichni okolo :) Asi v 17ti letech jsem jela své první Z a L se svou první kobylou. a tak to nějak začalo, chvíli jsem dělala oboje a pak se snažila dělat drezuru ( dost blbě ) :)

 

5.) Jak jsi se naučila tak krásný a uvolněný sed? Je to sen snad každého jezdce, ale dosáhnout se leckomu nedaří.

Na sedu jsem se snažila pracovat a pracuji na tom celou dobu, jsem přesvědčena, že správný sed je nejdůležitější a má zásadní vliv úplně na všechno. Ježdění mladých koní a koní, kteří jsou takoví dost veselí a hraví mě celkem vycvičilo a sed zpevnilo a vybalancovalo. Celkem pravidelně jezdím bez sedla, na dečce, což je skvělý způsob jak sed více uvolnit, srovnat a zpevnit, posílit svalstvo a zlepšovat kondici. A pak je potřeba jezdit co nejvíce různých koní, koně bez skvělých schopností a talentu, koně těžko jezditelné, složité... tihle koně mi dali nejvíc, tihle koně mě naučili to, co umím. Moje rada pro všechny, kteří na sobě chtějí opravdu pracovat je: jezděte vše, co má 4 nohy, jezděte koně, které nikdo jiný nechce jezdit a jezděte pravidelně bez sedla.

 

6.) Jaké nejvyšší úrovně jsi zatím dosáhla (V ČR i v Holandsku)?

Moje závodní úroveň je ST a to v zahraničí. Jezdila jsem koně do GP. Většinou jsem ale závodila s mladými koňmi.

 18814243_1566728043339396_2801780903719281860_n

 

7.) Kdo je Tvým jezdeckým vzorem a jaké jsou Tvé další plány do budoucna?

Vážím si každého, kdo pracuje s koňmi a na základě logické, férové stupnice vzdělání, kdo má citlivý přístup a kdo s koňmi dokáže spolupracovat bez nátlaku. Z drezurního sportu se mi moc líbí Isabelle Freese, Charlotte Dujardin, Lara Graves, Jessica Bredow Werndl, Gonçalo Carvalho Conchinhas, Juan Manuel Munoz Diaz a Catherine Dufour. 

Můj plán je příští rok s mladým chodit soutěže pro šestileté koně, snad s mým čtyřletým hřebcem něco solidně odzávodit, ale nejdříve ho musím obsednout :) Se starším valachem bych chtěla na MČR, ale to je pro mne časově i finančně náročné, tak snad to vyjde. S kobylou odjet nějaké Sko nežli porodí.

 

8.) Jaké jsou Tvé jezdecké chyby nebo zlozvyky? Samozřejmě ty, o kterých víš :)

Chyby... být více konzistentní, důsledná, nevytuhnout v důležitých momentech, uklidnit holeň, v přeskokových řadách sedět na zadku a mít koně před sebou.

 

9.) Víme o Tobě, že ačkoliv jsi sportovní jezdec, pracuješ se svými koňmi i přirozeným způsobem, jak to vidíš v očích ostatních?

Řekla bych, že s koňmi pracuji úplně normálně, tak jak by to měl dělat každý, kdo chce mít doma vyrovnaného, fyzicky i psychicky zdatného koně, který je bezpečným, lehce jezditelným partnerem. Nicméně ze sportovních stájí neznám absolutně nikoho, kdo to takto dělá. Já se vlastně pouze snažím o to, aby byl kůň lehce ovladatelný a ochotně spolupracující za jakýchkoli podmínek, doma, venku, bez sedla, bez uzdečky, ze země... což je to, co přece všichni chceme! V očích ostatních to vzbuzuje většinou velmi obdivné reakce, mám spoustu ''fanoušků'' , kteří mě sledují a píši mi, snažím se inspirovat a motivovat lidi, aby se snažili jít stejnou cestou, přitahovat na sebe pozornost lidí stejně uvažujících, už jen proto, abychom se navzájem podporovali, sdíleli názory a zkušenosti, navazovali přátelství nebo aby takovíto lidé jezdili k nám nebo se mnou trénovat. Lidé, kteří nechápou moji cestu a moji kritiku drastických, silových tréninkových metod a ježdění, takoví mě vůbec nezajímají, protože nemáme nic společného, takoví mi nemohou nic dát a jejich frustrace a názory mi pouze kazí den, takže se jim snažím vyhnou. Ono přijde často moment, kdy mi ti samí lidé píšou a chtějí po mě nějakou radu nebo chtějí najít práci u koní v zahraničí, věřím, že v budoucnu přijde den, kdy ti samí lidé budou předstírat, jací nejsme velcí přátelé. Já ale nepředstírám, já jsem na rovinu.

 18813491_1558855974126603_3216409063718987045_n

 

10.) Když chceš se svým koněm dělat drezuru na vyšší úrovni, co si to žádá? Kolik času věnuješ drezuře? A skáčeš ještě někdy, nemyslím skokovou gymnastiku, ale vyloženě parkurový trénink.

Žádá si to hrozně moc ... od koně i od jezdce, drezura je řehole pro oba. Problém vidím v tom, že lidé mají tendence drilovat koně, ale zapomínají na to, že sportovci, kteří na sobě musí tvrdě pracovat jsme i my... na fyzické i mentální stránce, na koordinaci pomůcek, balancu, správném sedu, lehké ruce, perfektnímu vedení, uvolnění, fyzické, svalové kondici... Jinak je to celé neskutečná dřina a spousta energie, času a peněz. Já nemám finanční možnosti a nikdy jsem je neměla, takže se stále plácám jak umím a není to vůbec lehké a mnohdy je to hrozně frustrující. Jinak u koně si nemohu moc vybírat, musí být samozřejmě zdravý a fyzicky drezury schopný, jediná možnost je pro mě koupě úplně mladého a syrového koně, dívám se na jeho stavbu, projev, pohyb, ale moc důležitý je proste klik... musí to mít v očích, s každým takovým koněm se dá nadále pracovat a přichystat ho do vysoké drezury, podle mne je jezditelnost / charakter je jedna z nejdůležitějších vlastností top sportovního koně.

Už moc neskáču, jezdím sice vrcholové skokany v práci, ale s nimi samozřejmě skáčou jejich vrcholoví jezdci :) Dělám gymnastiku a kavalety, naposledy jsem skákala pořádně před čtyřmi lety u svého šéfa v NL.

   
 
Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.